Encyklopedie věštěníStichomantie
Stichomantie je náhodný výběr verše z knihy, který se vykládá jako odpověď na otázku. Nejznámější podobou bylo věštění z básní antických autorů a později také z Bible.
Co je stichomantie
Slovo vzniklo z řeckého stichos, verš či řádek, a mantéia, věštba. Jde o postup, kdy se kniha otevře na náhodném místě, vybere se verš či řádek a ten se bere jako odpověď. Tradičně se k tomu používala kniha, která měla ve společnosti zvláštní autoritu, ať už básně slavného autora, nebo svatý text.
Úzce souvisí s bibliomantií, kterou se někdy zaměňuje. Stichomantie se zaměřuje právě na jednotlivý verš.
Odkud pochází
Zvyk je doložen už v antice. Římané se při hledání rady obraceli k básním Vergilia a tato praxe se nazývala Vergiliova losování. Středověká Evropa používala podobně Bibli, což církev sice kritizovala, ale lidé je provozovali dál. Také v islámském světě existují tradice hádání z veršů z básnických sbírek. Je to tedy zvyk, který se vyskytl v několika kulturách nezávisle.
Jak se provádí
Postup je jednoduchý a nevyžaduje žádné vybavení:
- Vybere se kniha, která má pro tazatele význam, třeba sbírka poezie.
- Tazatel si položí otázku a soustředí se na ni.
- Se zavřenýma očima kniha pootevře a prstem se ukáže na stránku.
- Přečte se verš nebo řádek, kam prst dopadl.
- Významu se přiřadí k otázce, buď doslovně, nebo obrazně.
Mnozí uživatelé tuto metodu hodnotí kladně právě pro to, že nutí k zamyšlení. Verš sám o sobě neříká nic konkrétního, ale pozornost, s jakou se čte, často vede k novému pohledu na problém.
Co z toho zůstalo dnes
Hra s knihou přežívá v lidovém zvyku otevřít knihu náhodně a přečíst si první větu, kterou oko zachytí. Někteří lidé tak dělají s oblíbenými básníky. Je to nenáročná zábava, kterou si lze vyzkoušet kdekoli, kde je po ruce kniha.
Církevní autority se k věštění z Bible stavěly odmítavě, protože posvátný text se podle nich nemá používat ke hře s osudem. Přesto se zvyk držel a v některých zemích přežil až do novověku. Je to příklad toho, jak se lidé snažili najít v textu, který pro ně měl váhu, útěchu a vedení i tam, kde jim to oficiální výklad nedoporučoval.