Encyklopedie věštěníSciomantie
Sciomantie je věštění ze stínů, v antice také vyvolávání stínů zemřelých, aby poradily. Dnes jde hlavně o kulturní historii a o odkaz, který zůstal ve hře se stíny na zdi.
Co je sciomantie
Název pochází z řeckého skia, stín, a mantéia, věštba. Slovo označuje dva různé okruhy: pozorování stínů, které vrhají lidé či předměty, a vyvolávání stínů zemřelých, aby promluvily. V antice se pojmem stín často označovala duše zemřelého, a proto se oba významy prolínají.
Odkud pochází
Představa, že duše zemřelých přebývají v podsvětí a lze se jich zeptat na radu, patří k nejstarším. V řeckých textech se popisují takzvaná věštírna mrtvých, kam lidé chodili vyhledat radu zemřelých. Zvláštní místo má také homérský příběh, v němž hrdina sestupuje do říše mrtvých a ptá se na svůj osud. Kromě toho se v pozdější době slovo používalo obecněji pro pozorování stínů. Podrobnosti zvyků se různí, protože prameny jsou literární, ne technické popisy.
Jak se provádělo
Popis lze opět podat jen historicky, protože neexistuje jednotný postup:
- Při obřadu u věštírny mrtvých se konaly oběti a modlitby k podzemním bohům.
- Tazatel pak v tichu čekal, často spal na posvátném místě a očekával sen či vidění.
- V jiné podobě se pozorovaly stíny při světle svíce na zdi a vykládaly se jejich tvary.
Stínohra je přitom i jednoduchá hra dětí, které rukama vytvářejí na zdi zvířata, a právě tahle podoba vedle původního významu přežila.
Moderní lidé se k tématu staví různě. Někteří v tom vidí kulturní tradici, jiní zvyk, který nemá jít zkoušet. Doporučuje se ho brát jako téma pro čtení a zamyšlení, a ne jako praktickou techniku.
Co z toho zůstalo dnes
Stíny a jejich symbolika přežívají v divadle, ve filmu a v pověrách. Například přání při pozorování vlastního stínu ve dnech, kdy je dlouhý, nebo pověra o stínu, který nemá ten, kdo se spojil s temnými silami. V literatuře je stín častým obrazem druhé stránky osobnosti.
V některých obyčejích se stín spojoval také s hranicí mezi světem živých a mrtvých, a proto se mu vyhýbalo například při pohřbech. Takové představy ukazují, že stín byl pro lidi odjakživa něčím víc než pouhou absencí světla. Právě proto má v pověstech a pohádkách takovou sílu, a proto sciomantie dodnes přitahuje pozornost badatelů.