Encyklopedie věštěníVěštění z kávové sedliny
Při věštění z kávové sedliny se po vypití turecké kávy vykládají obrazce, které zbyly na stěnách a na dně šálku. Zvyk se rozšířil z Orientu a v českém prostředí je dobře znám.
Co je kafeomantie
Název vznikl spojením slova káva a řeckého mantéia, věštba. Jde o výklad stop, které zanechá hustá sedlina po vypití silné, tradičně uvařené kávy. Obrazce na stěnách šálku a na talířku se vykládají jako symboly, postavy, zvířata nebo předměty, které odkazují k tomu, co člověka čeká nebo co ho tíží.
Odkud pochází
Káva se v Evropě rozšířila v novověku a spolu s ní i způsob jejího vaření známý z Orientu a Balkánu. Právě tam se zvyk výkladu sedliny s největší pravděpodobností vytvořil nebo prosadil. Dnes je rozšířen na Blízkém východě, v Turecku, na Balkáně i ve střední Evropě. Přesný původ nelze určit, protože šlo o domácí a ženskou lidovou zábavu, která se dlouho předávala ústně a nezanechala písemné prameny.
Jak se provádí
Tradiční postup bývá takovýto:
- Uvaří se turecká káva, tedy jemně mletá, která se nefiltruje a sedlina zůstane v šálku.
- Pije se pomalu, až na tenkou vrstvu na dně. Zbytek se nepije.
- Šálek se přiklopí na talířek, někdy se třikrát otočí, a nechá se stát, aby sedlina stekla a zaschla.
- Šálek se obrátí a prohlédne se vnitřek i talířek.
Při výkladu se všímá:
- polohy obrazce: čím blíž k okraji, tím blíže v čase, dno znamená vzdálenější budoucnost,
- podoby tvarů: ptáček jako zpráva, cesta jako změna, kruh jako uzavření věci,
- množství a hustoty sedliny.
Významy nejsou pevně dané a každý vykladač má vlastní zvyky. Výklad se často stává příjemným rozhovorem u kávy.
Co z toho zůstalo dnes
Věštění ze sedliny je dodnes živé na Balkáně a v Turecku a občas se s ním setkáte i na společenských akcích u nás. Většina lidí ho bere jako hru, při které se dobře povídá.
Pro vykladače je důležitá i otázka, kterou si tazatel před pitím pokládá. Bez ní se výklad rozplývá do obecných slov, s ní má pevnější směr. Proto se dobří vykladači nejprve ptají, co člověka zajímá, a teprve pak se dívají do šálku. Odborníci, kteří zkoumají lidové zvyky, v tom vidí hlavně formu rozhovoru a vzájemné pozornosti.