Přeskočit na obsah

Encyklopedie věštěníOuija

Ouija je deska s písmeny, čísly a slovy ano a ne, po které se pohybuje ukazatel pod rukama zúčastněných. Vznikla jako společenská hra devatenáctého století a dodnes ji provázejí legendy.

Co je Ouija

Ouija je plochá deska s abecedou, čísly od nuly do devíti a slovy ano, ne a nashledanou. K ní patří malý trojúhelníkový či srdcovitý ukazatel, který se pod prsty několika lidí pohybuje po desce a ukazuje na písmena. Zúčastnění se ptají a pozorují, jak ukazatel odpovídá. Právě proto se používá v kruhu přátel jako spiritistická hra a jako pomůcka k domnělému rozhovoru s duchy.

Odkud pochází

Desku nevymyslela dávná civilizace, jak se někdy tvrdí. Vznikla v devatenáctém století ve Spojených státech, v době velké popularity spiritismu, kdy se lidé scházeli k seancím, a nejprve se prodávala jako společenská hra. Podobné postupy s písmeny a psaním, například takzvané ukazování na abecedu, existovaly už dříve. Z komerčního produktu se pak stal kulturní symbol, který se objevuje ve filmech a knihách.

Jak se používá

Popis vychází z toho, jak se hra obvykle hraje:

  1. Deska se položí na stůl, ukazatel doprostřed.
  2. Dva nebo více lidí na něj lehce položí konečky prstů.
  3. Někdo položí otázku, ukazatel se začne pohybovat.
  4. Písmena, na která ukazatel mířil, se zapisují a skládají do odpovědi.
  5. Na konci se rozloučí slovem nashledanou.

Pohyb ukazatele vysvětlují psychologové takzvaným ideomotorickým efektem: drobné nevědomé pohyby svalů se sčítají, aniž si hráči uvědomují, že ukazatel posouvají sami. Právě proto nikdo nedokáže odpověď s jistotou ovlivnit a hra působí tajemně.

Co z toho zůstalo dnes

Ouija se prodává jako hra a objevuje se v mnoha příbězích. Pro někoho jde o zábavu, pro jiného o zajímavou kuriozitu z dějin spiritismu. Pokud se rozhodnete ji zkusit, berte ji jako společenskou hru. Kdo by se při ní cítil nesvůj, může kdykoli přestat a nic se nestane.

Zajímavé je i to, že si původní název desky vysvětlují odlišně: někdo ho odvozuje ze spojení francouzského a německého slova pro ano, jiný z údajného egyptského slova pro štěstí. Obě vysvětlení se považují za nejisté. Doložené je, že výrobci desku patentovali koncem devatenáctého století a že se stala jednou z nejprodávanějších her své doby.

Související metody

Krátké heslo najdete i v rejstříku věštění na Esoterika.cz.