Custom Search

 



Sí jako Sibyla - Tři země - část 5.

Nejdřív vidím mapu.
Je to taková ta, co ukazuje i geografické změny povrchu, hory jsou skoro černé, kopce nahnědlé a roviny zelené, že si na nich málem představíte dobytek a koně, jak se spokojeně pasou. Řeky, potoky a jezera jsou modré a jako žíly tepen křižují ta zelená a hnědá místa.

Podél vlnovek řek nebo ohraničení hor vedou další linie. Výrazně červené, jasné jako čerstvá krev. Oddělují od sebe tři země, tři velké kraje a něco mi říká, že ta barva krve je více než symbolická. Každá sousedí s každou, jako takový trojúhelník zapadají jednotlivé části do sebe, obklopeny něčím tak modrým, že to snad může být jen moře.
Tři země, tři nápisy.
Jazyk neznám, snad ani vyslovit bych to neuměla. Ale hned pod každým z těch nápisů je další, mnohem menší. V češtině, snad jako vysvětlivky pro mě.
ZEMĚ HORSKÉHO LVA, to je ta nejvíc vlevo, hornatá směrem do vnitrozemí, kde se ty kopce napojují na vedlejší zemi. Když na ni kliknu myší, vyskočí nějaké okno a vidím film, sestříhaný do spousty působivých záběrů. Historie jedné prastaré země v kostce. Války i doba míru, osobnosti, které toho udělaly hodně pro svou vlast a ještě více pro sebe. Brnění a obličeje válečníků nepřipomíná nic, co znám ze země, spíš z filmů fantasy, něco mezi skřety a obrovskými mravenci se zakřivenými kusadly. Na trůn tradičně usedá muž, jenž společně s korunou převezme jméno Horský Lev. Spolu s ním vládne jakási Rada moudrých, tři muži a tři ženy. Celý film končí pouhým náznakem. O kruté ráně, která zasáhla království, ale jako by se o ní mluvit nesmělo, či jako bych já se měla o ní dozvědět jinak, pokud vůbec.
Okno se zavírá a já se dívám na další zemi. Jsou to nížiny s velkými bublinami modrých kapek. Skoro si představím tu oblast plnou močálů a bahna. I její název mi dává za pravdu.
ZEMĚ ZELENÝCH VOD. K mému překvapení zde funguje nějaká forma republiky. Senát a pravomoci lidových zástupců, propracované principy i zákony, kdy jen pět zákonů je psaných, vytesaných do bílého kamene, ostatní jsou zvyková práva. Také historie této země je plná krve a válek. Ne vždy tu vládla demokracie, dokonce byla údobí, kdy toto území patřilo některé ze sousedních zemí. Sváděly se tu tak tuhé boje, že když se podívám na ta bahnitá území, nemůžu přijít na žádný pádný důvod proč by o tu zemi někdo tak moc stál. Hlas, který filmový příběh doprovází, si je toho nejspíš vědom. Ale moc mi neprozradí, jen pár náznaků a okno se zase zavírá.
Třetí země se zdá být největší a když se na ni teď dívám,  je rozdělená na dvě. Severní a jižní KRÁLOVSTVÍ ZLATÉHO KŘÍŽE. Tahle země je mi blízká, když kamera projíždí detaily vod a strání, jako bych se dívala na obrázky z Čech či Moravy. Jen typická vesnická stavení mi tu chybí, místo toho jsou tu domy kamenné, pouze čas od času na nějakém kopci vidíte opravdu bytelný hrad či krásný zámek. Koně se tu skutečně prohánějí, všichni do jednoho svalnatí bílí se stříbrnou hřívou i ocasními žíněmi, vlajícími ve větru, který zde zřejmě nikdy nepřestává vát.
Toto království je rozděleno sporem dvou bratrů, krevní msta je na běžném pořádku a hranice mezi jihem a severem se posunuje skoro každý rok. Úskoky jsou tak zákeřné, jak jen sourozenecké půtky umějí být. Jed, ostrý nůž, únosy dětí i manželek, dokonce kanibalismus či vlastizrada. Co si jen vyberete. Tváře vládců jsou ze všech tří zemí nejvíce podobné lidským a přesto se mi jejich skutky nejvíce hnusí.
Film je dlouhý, nepříjemně detailní a já čekám, kdy se v historii dostanou až na konec, k tomu, co je dnes. Čekám, kdy se zavře okno.

---

Nezavře se.
Místo toho se v něm objeví tvář, mužská tvář se smutnýma očima a dívá se přímo do těch mých, jako by mne mohl vidět.
„Sí,“ řekne ten muž. Pak se usměje a já ho najednou poznávám. Uskočím dozadu, vlastně se přímo namáčknu na knihovnu, police i hřbety knih se mi zarývají do zad.
To není možné, říkám a nejspíš u toho polykám slzy, co mi zmáčejí tvář. Ty jsi mrtvý, Alexi, říkám a říkám to pořád dokola a ta tvář na obrazovce mého notebooku tiše přikyvuje.
„Ano, Sí, já vím,“ znovu ten úsměv, tak stejný, jak ho znám z dětství, jen tehdy ty rty nerámoval šedivý vous.
Viděla jsem tě umřít, šeptám a on zase přikyvuje.
Byl jsi mladší než já, když jsi zemřel, pokračuji v tom vzlykotu, co trhá nakonec uši i mně. Byl jsi mladší a teď je ti aspoň o dvacet let víc než mně.
„Čas neběží všude stejně, Sí a taky si ho nepředstavuj jako jakousi linii. Spíš je to křivka, takové zakřivení časoprostoru, těžko se to vysvětluje a my na to teď nemáme čas. Něco po tobě chci, Sí. Musíš mi pomoci!“
Chci se zeptat proč zrovna já a taky jestli je to proto, že kdysi jsem mu pomoci moc chtěla, ale nedovedla. Dívala jsem se, jak umírá, a to hned dvakrát. Jednou, když se mi o tom zdálo a já dobře věděla, že to není sen a přesto to nikomu neřekla. Neudělala jsem vůbec nic, abych mu pomohla, tak moc jsem se bála, že se mi vysmějí. Že i Alex se bude smát své hloupé sestřičce, co ji trápí noční můry. Podruhé jsem viděla jeho smrt ve skutečnosti. Bylo to jako když se díváte na film, pak ho přetočíte úplně na začátek a pozorujete vše znovu, jen je to teď pomalejší a z jiného úhlu.
Utopení je prý jedna z nejhorších smrtí.

---

Zaklapnu víko od notebooku a dívám se, jak zháší zelené světýlko. Pak dlouho do noci sedím v křesle, v ruce malou fotku. Dokud sem dopadaly zbytky světla, sledovala jsem tři tváře.
Všechny se tak moc změnily.
Tu uprostřed v modrých šatech vídám v zrcadle, jen černé vlasy teď nosím dlouhé a okolo hnědých očí si dávám fialkové stíny.
Alex v bílém triku a skoro černých džínách stojí nalevo a usmívá se přesně tak, jak ten vousáč před chvílí na mém notebooku.
Napravo ode mne je Gabriel. Plátěné kalhoty, bílá košile s rozhalenkou. Tváří se vážně. Vážněji, než byste na dvacetiletého kluka čekali. Ale ruku má okolo mých ramen a taky se ke mně trochu sklání, aby měl hlavu ve výši svých mladších sourozenců.
Je mi to líto, Gabrieli, šeptám té fotce, i když dávno vím, že mi neodpoví.
Já tě vážně nechtěla zabít!





Autor: Sophianne
Vydáno: 16.4. 2007 08:35
Přečteno: 4264x

print Formát pro tisk



Přidat komentář

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Zadejte své uživatelské jméno a heslo

Nemáte své uživatelské jméno? Zaregistrujte se!

Uživatel  
Heslo

Komentáře


Zatím nebyly přidány žádné komentáře.