Custom Search

 



Sí jako Sibyla - Pomocník čaroděje - část 22.

Kdybyste se mě zeptali na nehloupějšího z hloupých ptáků, řeknu vám to rovnou a bez přemýšlení: orel. Možná ne každý, hádat se nehodlám, ale ten můj, ten kouzelný je to nejlínější, nejhloupější a pochopitelně – asi to prostě bez toho nejde – nejzlomyslnější stvoření, co si vymyslíte. Já si ho bohužel vymyslela, nebo aspoň vyčarovala, ale jestli teď začnete něco o tom, že jaký pán... asi vám přičaruju rohy nebo třeba třetí ucho. Nežertuju. Teď právě na vtípky nemám náladu.

Všechno začalo docela nevinně. Sbalila jsem si tu svou podivnou veteš, co mi dal Darion, svázala do uzlíčku z mikiny a rozhlédla po tmavém lese. Vpravo? Vlevo? Nakonec jsem šla prostě rovně, nazvěte to třeba intuicí nebo nejjednodušším řešením – tím směrem jsem zkrátka stála a také to bylo lehce z kopečka.
Šla jsem asi dvě hodiny, než mi to došlo. Jsem velká věštkyně, mocná čarodějka – a trajdám tady v noci potmě, pěšky a hladová.
Už skoro začíná svítat, každopádně je dost světla na to, abych prošla svitky s kouzly a tu malou knížku. Naprosto nic, co by se mi hodilo. Ta kniha se navíc mění, jestli byste čekali stránkování od jedné řekněme do dvou set nebo tak nějak, taky byste se pekelně divili. Bylo to nějak na přeskáčku a navíc pokaždé na stránce bylo něco jiného. Kresba a nějaké znaky. Kupodivu je umím přečíst, jejich význam mi ale uniká asi jako byste četli dětské říkánky a hloubali nad jejich skrytým smyslem.
A tak sáhnu po svitcích, tam je hezky úhledně nadepsáno k čemu které kouzlo slouží. Přivolat déšť, neviditelnost, odolnost proti ohni a bleskům... samé takovéto pitominky, které dost možná potěší, že bych byla schopna je provést, ale pokud právě máte bolavé nohy a hlad, tak si tu radost z nich nějak nevychutnáte.
Chvíli hledím na kus papíru, nadepsaný Kouzlo k přivolání pomocníka a rádce čaroděje. Asi pokrčím rameny a docela jistě si pomyslím, že sotva můžu něco zkazit.

---

To Sérafin je na tom o dost lépe. Nasycena, vybavena vším, co si od blonďaté Laji vyžádala a ještě hezkou řádkou věcí navíc, na létajícím koni, který patřil Milovi, v dobré náladě a mířící kamsi na jih.
„Sérafin,“ volala jsem na ni dobrou půl hodinu, ale bylo to jako bych si povídala pro sebe. Ignorovala mne tak dokonale, až mě napadlo, že mě tady v tom světě vážně neslyší.
Vidím ji a cítím stejně dobře jako dřív, jen naprosto netuším, kterým směrem se za ní mám vydat. Na mapě jsem našla dračí hrad hraběte Krohna a vím, že se od něj vydala k jihu, ale už jsem tuším zmínila, že nemám ponětí kterým směrem od hradu stojím já.
V nejbližší hospodě se Sérafin zastavila, vybrala si nejlepší pokoj a zachumlala do peřin. Osobně bych ještě předtím vlezla do kádě plné horké vody, ale jinak bych s ní měnila tak rychle, jak rychle řeknete z fleku.

---

To kouzlo je jednoduché, tak ho přeříkám a cítím, jak funguje. Slabá vibrace a pak takový zvláštní pocit v zátylku... těžko se to vysvětluje.
Objevil se orel.
Velký, šedý, s barevnou náprsenkou a zlatým kroužkem na každé noze, s maličkýma černýma očima, přivřenýma zpod kratičkých hustých řas.
Civí na mě stejně překvapeně jako já na něj, pak si pohrdavě odfrkne, cosi zaskřehotá a zase zmizí.
Zavřela jsem pusu dřív, než by mi tam vletěla moucha a říkám si, že jsem musela něco zvrtat. Čtu kouzlo ještě jednou, tentokrát pečlivěji.
Orel je tu zas a tentokrát se netváří překvapeně, spíš je celkem naštvaný.
Odvrátí se, znovu cosi zaskřehotá a je pryč.
Teď už cítím vztek i já, protože mi došlo, co se děje. Znovu přeříkám těch pár slov a hned jak se objeví, dloubnu mu do hebkého břicha a řeknu, ať se neopovažuje znova zmizet.
Vztekle po mě klovne velkým zobákem, ale to jsem pochopitelně čekala, takže ucuknu a docela vážně mu říkám, že mě bude poslouchat a ať se ani nepokouší mě napadnout.
„Sloužil jsem u mocnýýých mááágů,“ krákorá a dodá cosi o špinavé malé čarodějce, kterou přece nebude poslouchat.
Já myslím, že budeš, řeknu. Jinak bys už zase zmizel.
„Třřřeba to ještě udělááám,“ vrže zobákem ten hloupý pták.
Těžko, na to já. Jsi můj pomocník, takže mě musíš poslouchat. Říkám to všechno klidně, ale žádnou radost z toho nemám. K čemu mi bude hloupý, zlomyslný pták?
A on spustil dlouhý, skřehotavý monolog o tom, jaký má prachbídný život a... No nebudu vás unavovat, dost na tom, že ho mám sama plné zuby. A tak zatímco ten prokletý orel žvatlá o „prrrorrradnééém mááágovi, co se ho zbavil, třřřebaže mu tááák dobře sloužiiiil“, dojde mi to.
Pořád jsem hladová, ještě pořád mě bolí nohy a ještě k tomu mám na krku tu opelichanou potvoru.
Mám hlad, řeknu a on hned zmlkne, dotčeně a uraženě.
„A co jááá s tíííím?“
Nemáš mi pomáhat? Radit? V tom kouzle stálo, že si vyvolám pomocníka a rádce, a zatím se mi objevil ten nejškaredější pták...
Bochník chleba.
Objevil se hned přede mnou stejně jako před tím ten pták. Docela maličký, suchý a jak se ukázalo tvrdý a bez chuti.
Objevil se tu, když ten pták cosi zavrzal přes zobák.
Měla jsem chuť se s ním hádat, jestli nemá něco lepšího, ale víte co? Já měla opravdu hlad. A tak jsem spořádala půlku, dlouho a důkladně žvýkám každé sousto, abych ho vůbec mohla polknout.
„To je všechno?“ řekne, v očích i v hlase naděje.
Ani náhodou, já na to. Zůstaneš hezky se mnou. A on vzlétl, až jsem sebou cukla a zatímco se vznášel nade mnou a kroužil, končící nocí se ozýval jeho utrápený, krákoravý nářek.

---

Sérafin prožila zajímavou noc. Pro někoho nejspíš děsivou, ona to ale vidí jinak. Dva chlápci s noži se vplížili do jejího pokoje. Ani jsem ji nezkoušela varovat, to bych měla spíš rozmlouvat jim. Ale oni nevypadali tak, že by vzbudili něčí sympatie nebo dokonce soucit, a tak jsem se prostě dívala jinam, soustředila se na jiné věci...

---

...vyjasníme si role, říkám třeba orlovi, když se konečně po třetím zavolání uráčil dosednout zpátky na zem. Ukážeš mi, jak se zachází s touhle knihou a pak další kouzla, ale nejdřív mi pomůžeš setkat se s jednou... no řekněme ženou. Musím ji najít. Taky potřebuji koně, tedy pokud v tomhle světě vážně nejsou žádná auta nebo tak něco...

---

a má nádherná upírka, čerstvě a dosyta napitá husté krve, příjemně naladěná, protože to bylo i s bojem, jak to ona ráda, se zvolna sbalila a vydala na další cestu. Kluše na Milově koni. Je jí vděčný, ten kůň, to nevzhledné šedivé stvoření, který ale umí mluvit a prý také létat. Je upírce vděčný, protože v ní vidí svou zachránkyni a když tedy nebudu příliš puntičkářská, asi uznám, že na tom něco je.
Raději by ještě zůstala v tom hostinci, klidně den nebo dva, zamlouvalo se jí tam. Ale je chytrá a nezůstává tam, kde leží dvě čerstvě rozkousaná těla.
Kůň pod ní trpělivě kluše a nemluví, pokud na něj první nepromluví jeho paní. Tak se chovají pomocníci, to je slušné vychování...

---

„Jááá to slyšel,“ kráká orel a popuzeně zamává křídly.
To je dobře. Dvacet opelichanců jako ty bych vyměnila za koně, a klidně i obyčejného, ani mluvit by nemusel. Stačilo by, že poslouchá.
To zuřivé, hádavé krákání musí být slyšet na kilometry daleko a to není dobře. To vůbec není dobře. Třebas netuším, kde právě jsem, je ale možné, že někdo jiný to ví.Ví, kde mě hledat. Někdo si přeje mou smrt, tak to Laja říkala Sérafin předtím, než se obě rozloučily.
Jak se jmenuješ, řeknu orlovi a snažím se, aby můj hlas zněl mírně. Smířlivě. Chladivě.
On mhouří oči. Můj nový tón se mu zamlouvá, ale moc mi nevěří.
„Řřříkajííí mi Tep.“
Tepe, mluvím k němu stále vlídně. Jsi můj rádce, tak mi teď poraď. Mám problém a ten by se mohl týkat i tebe, protože když mě někdo zabije, třeba nebude chtít mluvícího orla jako svědka. Chápeš?
Mhouří oči, nemluví. Poslouchá.
Tak ještě řeknu, že je tady jedna žena, upírka, když už spolu mluvíme tak otevřeně, a ta by mi mohla pomoct. Ta mi musí pomoct! Ale nejdřív se k ní musím dostat.
A pak ho nechám, aby mu to všechno prošlo hlavou a slunce už mezitím vyšlo nad obzor, je žlutavé a oranžové a žluté je teď všechno, v tom světle se koupe les stejně jako stezka, po které nejspíš půjdeme.
Za hodinu vyrážíme. Znovu pěšky, tím tvrdohlavcem ujištěna, že koně se tady kupují (ti vykouzlenííí jsou k ničemu), ale aspoň už nemám hlad a také v ruce držím lehkou hůl, co na konci srší drobné jiskry. Prý na obranu.
Přátelé tedy nejsme, ale třeba spolu časem vyjdeme.
Abychom přežili.
Letí přede mnou a každou chvíli dosedne na větev, ta se pod ním prohne a on netrpělivě kráká. Až jsem znovu u něj, vznese se a zase kousek popoletí.
Ne, hladová už nejsem, nohy taky trochu přestaly bolet a tak to hlavní, co cítím, co nejvíc cítím, je strach.
O sebe.
O Alexe.
I o Gabriela.
A také bych ráda znovu viděla Dariona, o tom všem přemýšlím, zatímco cupitám a nad hlavou mi letí uvřískaný orel.





Autor: Sophianne
Vydáno: 24.10. 2007 19:15
Přečteno: 6216x

print Formát pro tisk



Přidat komentář

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Zadejte své uživatelské jméno a heslo

Nemáte své uživatelské jméno? Zaregistrujte se!

Uživatel  
Heslo

Komentáře


Blabla, Kniha? (24.3. 2012 18:53)

Hele, a nechťěli byste to spíchnout do knihy? Protože tohle se vyrovná Pratchettovi :D A jestli se pro to rozhodnete, koupím si ji (ať si rodiče říkají o fantasy co chtějí ;) )!
Ale konec by to chtělo... A jestli jde o malý zájem, můžu říct lidem ze třídy.


aaaam, pokračování (16.9. 2011 21:59)

Jsem tady poprvé... Je to krásný příběh, zajímavý a poutavý... Prosím, pokračování, chci vědět, jak to skončí a sama pro sebe si to domyslet nedokážu. Tohle není čas pro otevřený konec.
Prosím prosím prosím Sophianne!


hellca, cooooooo???!!!! (8.2. 2008 10:40)

Teď jsem si teprve přečetla komentáře....
Bylo by škoda nepokračovat....zkus to znovu....chceme pokračování...je to zajímavé....taky prosím....pokračuj.... :D


hellca, cooooooo???!!!! (8.2. 2008 10:37)

Teď jsem si teprve přečetla komentáře....
Bylo by škoda nepokračovat....zkus to znovu....chceme pokračování...je to zajímavé....taky prosím....pokračuj.... :D


hellca, čtu to poprvé (8.2. 2008 10:32)

ale hezký,fakt hezký.... :D


eva, A dál? (20.1. 2008 09:11)

Těším se , na další příhody. Eva


kuree, Sophianne piš pro nás. (18.11. 2007 10:40)

Já jsem se nemohla dočkat celé prázdniny, až začne pokračování. Moc se na Net nedostanu, ale když už, tak hledám, co se stalo nového.Když pokračování nepůjde, tak není jiná cesta? Ten příběh přece musí nějak skončit :S 8) Eva. Prosím, prosím piš pro nás.


Ifka, re omluva (16.11. 2007 05:38)

to mě moc moc mrzí Sophianne, od začátku listopadu koukám kdybude pokračování a ani mě nenapadlo se podívat na komentář...

opravdu není možné pokračovat??


c Sophianne, omluva (4.11. 2007 19:26)

Omlouvám se všem čtenářům - pravidelným i náhodným. Pro malý zájem jsme však nuceni tento projekt ukončit. Doufám, že jste se alespoň trochu pobavili nebo rozptýlili od každodenních starostí a hodně kouzel a dobrodružství do vašich životů přeje autorka. 8)